Příběh španělského úspěchu

V roce 1989 se poráželo ve Španělsku 29 milionů prasat ročně. Loni už dosáhla produkce 56 milionů kusů. Za 32 let se výroba takřka zdvojnásobila. Co je tajemstvím takového úspěchu?

Překvapivě se zdá, že neexistence družstevního majetku. Zatímco v mnoha zemích západní Evropy se zemědělci sdružovali a vytvářeli odbytové řetězce, ve Španělsku za dob Francovy diktatury tomu tak nebylo. Ačkoli by se mohlo zdát, že sdružování chovatelům pomáhá, je skutečností, že při porovnání efektivity výroby jsou na tom lépe samostatné ekonomické subjekty. Ukazuje to porovnání, jaký díl z obratu společnosti je věnován nákupu prasat. Ve Španělsku to bylo 82% z obratu, ve Francii 74% a v Dánsku dokonce jen 55%. Zbytek obratu, který není určen na nákup prasat, jde na režie spojené s fungováním společnosti.

Španělsko vstupovalo do EU až v roce 1986 a sektor byl tvořen privátními jateckými společnostmi, jejichž efektivita byla, díky dlouhotrvajícímu konkurenčnímu boji na uzavřeném španělském trhu, dovedena do extrému. Dnešní španělská jatka jsou základním kamenem celého systému. Často jsou vlastníky zvířat od narození až po porážku a chovatelé pracují pouze ve mzdě. Především tento systém vertikální integrace spolu s orientací na export mimo EU umožnil obrovský růst. Otázkou však zůstává, jak se bude chovat v okamžiku, kdy příležitosti pro export z EU zmizí.

Zdroj: Pig333.com